Záliba

Už v dětství jsem měl slabost pro pejsky.

V roce 1973, jsem se oženil, bydleli jsme na vesnici. Pořídil jsem si psa NO, snažil se ho cvičit.

Přišly děti, na pejska nebyl čas. Přestěhovali jsme se do města. 

Když bylo mému mladšímu klukovi 3 roky, říkal před mým bratrancem, že by chtěl pejska. Bratranec to vzal vážně, a když se jeho feně narodila štěňata, jedno mi přivezl. Štěněti, pejsku, protože kluk byl malý, jsem se věnoval já. Věnoval jsem mu hodně času. Když štěně odrostlo, byl z něho pěkný pes. Za můj přístup k jeho výchově, výcviku se mi odvděčil.

Časem jsem nabyl určité zkušenosti. Objížděl jsem kdejaké závody a vyhrával. Vyhrál jsem nejvíc závodu v celé historii vendryňské kynologie, možná kraji.

Byla smůla, že pejsek neměl papíry, a my se nemohli zúčastňovat vrcholových soutěží. 

Na úrovni krajských závodu jsem s Rekem, tak se můj pes jmenoval, vyhrál možná 35 prvních míst, takže druhých a třetích míst, to se ani nedá spočítat.  Vyhrál jsem tři putovní poháry a to v Horní Suché křišťálový pohár o Hornický kahan. Další putovní pohár jsem vyhrál ve Slezské Ostravě a třetí v naší organizaci ve Vendryni.

Když měl Rek 8 roků, pořídil jsem si štěně No, jmenoval se Endy. Byl to pes s průkazem původu. Také s ním jsem se účastnil několika závodu. S Endym jsem už po závodech tak nejezdil. Zaměřil jsem se a udělal s ním, veškeré zkoušky, které v té době existovali. ČKS mi byl udělen průkaz vzorného výcvikáře.

V roce 2001, jsem byl v naši ZKO ve Vendryni zvolen předsedou. Ve volném čase jsem se organizaci věnoval naplno, dalo by se říct nadrámec svých povinosti.

VK